Dva roky - 15.5.2008

Utíká to a kluci z mého prvního vrhu slaví druhé narozeniny a mají dva společné rysy - všichni jsou 26 cm vysocí a mazlíci uštěkaní... :-)).

Allroy - Casper - jeho malá panička na mně informacemi šetří, takže nevím kolik váží. Ale podle fotek a jiných náznaků jsem i tak přesvědčená, že se má Casper dobře.

Allwin váží 3,50 kg. Podle slov paničky je to pes chovací :-). Už si srovnal vztahy se spolubydlícími špiclíky, akceptoval příchod dvou kočičáků i nejnovějšího špicího juniora. Allwinova panička začíná mít opravdu pořádnou smečku a protože jí vede vlastní stránky jsem průběžně v obraze.

Allan váží 3,20 kg a nějaké to deka by mu ještě slušelo. Je už uchovněný, má negativní oficiální posouzení patel, z výstav nasbíral tituly nárokující mu "českého junioršampiona" a protože jezdí po dalších výstavách věřím, že dospělým šampionátem trumfne mámu (respektive moji chuť vystavovat).
Panička je velmi akční, takže Allan zvládá řadu aktivit - už závodí v agility, chodí na dálkové pochody, skládá zkoušky z poslušnosti... A aby toho nebylo málo, tak mu také rozšiřuje smečku. Kromě morčete, želvy, potkanů a nevím jakých ještě dalších zvířat (koukněte na jeho stránky) je jeho nejnovějším parťákem štěně středního černého špice. Vzhledem k tomu, že Allan vyrostl v roztodivné smečce i u nás, zvládá to s přehledem.

Děkuji majitelkám "mých" kluků za to, že je mají rády a budu se těšit na průběžné novinky. A další aktualizace deníčku bude za rok zase.

Přeji jim zdraví, štěstí, dlouhá léta... - opakuji se, ale jak jinak to napsat, když to tak cítím?

Jeden rok - 15.5.2007

A je to tady... Výroční zpravodajství omezím na malou "statistiku", protože jinak stále platí co jsem psala už dříve a jenom bych se opakovala o tom, jací jsou úžasní.

Každopádně věřím, že pohodový vztah majitelů k chlupáčům, i ke mně coby chovatelce, vydrží na dlouhá léta a že i z příštího chovatelského pokusu budu mít takovou radost, jakou mi udělala premiéra.

Allroy - Casper měří 26 cm, váží cca 2,70 kg a je krémový. Bohužel neměl štěstí na veterináře se zkušeností s malými plemeny a pozdním vytrháním mléčných zubů má nepravidelný skus.

Allwin měří 25 cm, váží 3,10 kg a je krémový. I po přezubení mu zůstala vada v počtu řezáků, takže ani on do dalšího chovu nezasáhne.

Allan měří 26 cm, váží 2,90 kg, je krémový a na výstavách už sbírá výborné posudky. K tomu začíná se svou paničkou trénovat agility. Až bude "hotový" pes i s podsadou, určitě se objeví na bonitaci.

Všichni mají skvělou pigmentaci bez zesvětlení, které bývá u krémové barvy geneticky záludné. Všichni také ještě čekají, až jim naroste podsada, ale i bez ní mají už teď pěkný kožich. Povahově jsou typickými představiteli plemene (a nezapřou mámu :-)).

Přeji jim zdraví, štěstí, dlouhá léta...

Jedenáct měsíců

Klučičímu triu se blíží první narozeniny! To jsem zvědavá jaké dostanou dárky :-).

Všichni kluci velikostně "utekli" do malého rázu, ale všichni k tomu mají přiměřené proporce a na svůj věk jsou velmi pěkně ostrstěni, přestože podsada se teprve chystá... I barva je pěkně krémová s minimální příměsí černé, žádné oranžové odstíny. Povahově jsou celá máma - ostražití hlídači s usměvavou tlamičkou a zlatíčkovou náturou, kterým ovšem ani lumpárna není vůbec cizí. Svým rodinám dělají radost a všichni si je zamilovávají.

Každý z nich má také své internetové stránky, tak mám radost a doufám, že jejich aktualizace nebude moc váznout.

Nejaktivnější je komunikace s novou rodinou Allánka. "Můj" chlupáč se chystá na několik výstav, předpokládá se u něj i bonitace, měl by se také sportovně vyžívat při kynologických aktivitách. Zvládá už základní poslušnost přiměřeně pubertě.

Radost mi proto udělala i jejich návštěva na velikonoční neděli. Není nad to vidět ho na vlastní oči a mít možnost si ho pochovat... Díky.

Osm měsíců a kousek

11.2.2007 se konala mezinárodní výstava psů v Brně. Allan musel být ještě přihlášen do třídy dorostu, takže ocenění "velmi nadějný" bylo nejlepším možným ohodnocením. Rozhodně sršel energií, neměl problém s aklimatizací v rušné hale, naopak se snažil celému světu neustále vyštěkávat, že je tady a že je nejkrásnější. Líbil se i okolo kruhu, tak jsem na jeho další výsledky opravdu moc zvědavá.

V Brně jsem také po dlouhých šesti měsících viděla zase Allroye-Caspera. Udělalo mi to velkou radost a překvapilo mě, že i ten nejmenší štěník, který stále vypadal na trpaslíka, v pubertě dorostl brášky a je z něj také malý špic. Navíc se i jemu "vyčistila" barva do krémové. I on byl v nezvyklém prostředí naprosto v pohodě a narozdíl od Allana zbytečně neštěkal, čímž zase překvapil své paničky :-).

Takže mohu uzavřít tuto kapitolku chovatelského úsilí konstatováním, že Lady se kluci povedli málem jako přes kopírák. Důkazem je samostatná fotogalerie Brno 2007.

Kluci sice už mají všichni svoji rodinu, ale já je nepřestanu sledovat a občasné zajímavosti budu do deníčku nepravidelně přidávat...

Osm měsíců

Utekl prosinec a polovina ledna 2007... Od paničky Caspera - Allroy jsem místo klasické PF dostala vypálené CD s fotkama a videi, abych viděla jak psík poslouchá svoji malou paničku a hezky si hraje. Bylo to moc příjemné překvapení.

Allwinova panička zase propadla virtuální relitě a začala svým třem špicím klukům dělat vlastní internetové stránky. Těším se co na nich bude k vidění. Allwin prý lumpačí a je štěkací přeborník, ale myslím, že vzhledem k věku na to má ještě nárok :-). Každopádně se paní Hana nenechal přes všechny mé pokusy přesvědčit a teď už nemá šanci získat i Allánka, protože ten už má nový domov...

Allan se odstěhoval 13.1.07 do Prahy, tak věřím, že se brášci aspoň někdy sejdou. Jaké to loučení bylo, popisuji na stránkách v samostatných povídánkách. Rozhodně věřím, že jeho nová rodina už do něj zůstane zamilovaná a dočkáme se Allana na výstavých, v chovu i třeb na uvažovaných agiliťáckých akcích. V den odjezdu vážil 2,95 kg, je plnochrupý s nůžkovým zkusem a podle orientačního vyšetření naším vetem má nulové pately.

Šest měsíců

A je to tady. Štěňata už oslavila půl roku života. Jsou to velcí kluci, kterým už schází jen dospělý špicí kožich a přebývá občas nějaký ten mléčný zub. Všichni se také "vybarvili" a převážná většina černých chlupů je pryč.

Tentokrát začnu "od Allana"... Příroda je totiž tak mocná, že si asi přečetla mé postesknutí v minulé kapitole deníčku a varlátko, kterému už několik měsíců chyběl k cíli necelý půlcenťáček a celou dobu nikam neputovalo, seskočilo do šourku a Allan je celý chlap. Hurááá. Odvolávám prodej na mazlíka a asi vyrazíme na nějakou tu výstavu a budeme doufat, že se najde vážný zájemce.
Aktuálně váží 2,7 kg, má nůžkový skus, je kvadratický, proporcionálně souměrný a klube se mu bohatý kožich.

Allwin je v pohodě, na kožíšek má taky pěkně nasazeno. Trošinku přibrzdil v růstu, má 2,60 kg, jenom zoubky trochu zlobí.

Taky Allroy-Casper mi dělá radost, protože nezůstal trpaslíček trpasličí, ale už váží pěkných 2,20 kg a že je to hezounek je vidět na fotografii.

Pět měsíců

Už dříve jsem avízovala, že aktualizaci stránek moc nestíhám a najednou mám pocit, že o to rychleji štěníci "stárnou". V pěti měsících už jsou to zcela samostané jednotky, myslí si že všechno znají a začínají předvádět pubertální hluchotu. K tomu vypadávají první řezáky a pomaličku přestávají růst do výšky.

Rodina Allroye (Caspera) mi poslala nedávno moc pěkný mejlík, v kterém svého chlupáče chválí. Největší radost mi ovšem udělala věta, kterou si dovoluji ocitovat a věřím, že by potěšila každého správného chovatele: "Jinak si myslím, že jsme v Casperovi našli oddaného a vždy dobře naladěného kamaráda, který nás vždycky rád vidí a věřím dle jeho radostných uvítání, že i my jsme pro něho rodina."
Poznáváte v tom kvality špiců? Já spolehlivě a jsem moc ráda, že tomu tak je.
1,70 kg z 8.října 2006 je důkazem, že Allroy bude podle očekávání trpaslík a podle fotky je zřejmé, že ač také postupně světlá, barva asi zůstane creme-sable.
Moc věřím, že se najde příležitost, při které se s Allroyem a jeho rodinou sejdeme osobně...

Pravidelné aktualitky přicházejí od Allwinovy paničky. I v tomto případě si dovolím citát z poslední zprávy, protože mi ta věta zdvihla koutky úst až málem k obočí - no, uznejte sami: "padají mu zuby a konečně roste kožíšek a je to pořád stejný mazlíček, prostě to s paničkou umí." Nadšení ve verších. A když si k tomu vzpomenu na nedávnou žhavou novinku, že už zvedá nožičku u sloupku... Jeho aktuální váha je 2,6 kg.

A zbývá Allan... Psát, že je to "rarach roztomilej", už zavání opakováním se. Ale je to prostě tak. Narozeniny oslavil málem jako velký chlap - v harému. Betynka i Lady se rozhodly uvítat podzim háráním a klučina z toho měl oči na vrch hlavy. My teda taky - protože pohled na patrovou smečku sice sváděl k focení, ale rozum velel podobné aktivity zatrhnout už v zárodku. Proč patrovou? Lady věčně "nakrývala" Betynku a Ladyně současně předváděl kopulační pohyby na zádech Allan. Sodoma Gomora.
Představa, co se bude dít za dalšho půl roku, když už Allan bude hotový PES, mě nutí znovu zahájit nabídkovou inzerci a zapomenout na to, že jsme si ho moc zamilovali.
Protože příroda je mocná, je už v tomto věku méně pravděpodobné sestoupení jednoho varlátka a tak můj (typově) nejpovedenější pejsek z prvního vrhu bude vhodný pouze na mazlíčka, nikoli do chovu. Dost mě to mrzí, ale co naplat. Proti bráškovi Allwinovi už asi přibrzdil v růstu a váží 2,5 kg.

Čtyři měsíce

Čas opravdu strašně letí. Když porovnám jak dlouho jsem se na chov chystala a jak se mi zdálo, že dlouho trvá očekávání. Pak Allwin a Allroy strašně rychle opustili smečku a najednou jsou klukům čtyři měsíce, jsou velmi samostatní a brzo vypukne puberta...

Od paničky Allwina mám pravidelné zpravodajství a je jisté, že se pesan dostal do dobré společnosti. Osobně jsem se o tom mohla přesvědčit i minulý víkend na klubové výstavě na Konopišti. Je to pohodový pejsek, má čistě krémovou barvu a svou paní miluje nade vše. Já i bráška Allan jsme mu byli zcela volní.

Rodinka s Allroyem-Casperem se mi odpočinutá ozvala na začátku září, tak jsem přesvědčená, že štěník dělá radost i v novém domově. Podle dostupných informací asi bude jediný, který "nepřeroste" do malého rázu a zůstane trpaslík.

Allan stále dělá radost i alotria u nás doma. Inzerce se zcela minula účinkem, jedinou odezvou byl zájem "o ty hnědý pinče...".
Tak jsem vzala samotného Allánka na výlet na Konopiště, ale z toho budou samostatné povídánky. Každopádně se zalíbil nejmenované chovatelce a když bude příroda pro, poputuje do jižních Čech. Uvidíme.

Allwin a Allan mají aktuální váhu cca 2 kg a i podle typické hlavy budou moc pěkní "malí".

Dvanáctý týden

Tento způsob léta není právě příznivý - moc tepla nebo moc vody, k tomu hodně práce a dovolená v nedohlednu...
Tak mi dělá radost zpravodajství od Allwinovi paničky - chlupáč zase vystrčil čertovské růžky a místo puťky je to lump k pohledání, který bojuje o své místo ve smečce se staršími kamarády všemi dostupnými prostředky. Taky už se prý naučil chodit na vodítku, reaguje na přivolání a vůbec je to šikulka. Jenom lepší než psí jídlo je podle něho namočené pečivo pro slepice... Taky je to prý špic hrabací a na zahrad vyrábí zákopy.

Devátý a desátý týden

Nejprve napíšu stručná "hlásání" z nových rodin (víc jsem se zatím nedozvěděla ani já).
Allroy se nakonec jmenuje Casper, už na nové jméno slyší a na zavolání přibíhá. Úspěšně se venčí na zahradě a návštěvu na veterině zvládl na jedničku.
Allwin je "postrachem" psů v okolí, protože se jim věší na uši i na kožichy, ale na veterině se prý choval jako baba. Odmítá nosit kšíry a k pohybu v nich ho motivuje jenom hozený míček. Baští bez problémů a váží 1,10 kg.

Pohled první - Loučení

Poslední společný víkend byl vydařený a zdálo se, že rytmus soužití už máme pěkně sladěný. V pondělí se Allwinova nová rodina bleskově rozhodla, že by přece jenom chtěla štěně o dva týdny dříve, než původně plánovala. Tak přede mnou bylo najednou loučení dvojnásobné - v jeden den a jen hodinu po sobě.

Jako by to kluci vycítili - úterní odpoledne a večer se chovali úplně jinak než obvykle. Odcházející Allroy a Allwin si hráli, prali se a proháněli mámu "jako o život". Naproti tomu jinak nejživější Allan se držel stranou a střídavě si sám hrál nebo spal.

Nakonec mi poslední den ulehčila práce v práci. Neměla jsem čas stýskat si předem. Allroy odcestoval odpoledne jako první - do Prostějova. Podle SMS zpráv vím, že cesta proběhla v pořádku a rodina se učí žít se svým prvním psem. Perličkou tohoto prodeje bylo dvojnásobné překvapení - nejprve pro mne a pak pro devítiletou Lucku - Allroy pro ni byl dokonale utajeným dárkem. Musím ocenit skvělou rodinnou konspiraci. Fakt je, že ji v prvních chvílích ani nenapadlo, že si pejska odveze domů, a nakonec tomu málem ani nevěřila. O to větší ale pak měla radost a snad se nebude na mamku zlobit, že nevybrala jinde trpaslíka oranžového. Mmch. na informaci o Ladynčině výstavním titulu reagovala roztomilým Jůů a oči se jí rozsvítili při představě vystavování Allroye (Akima). Snad jí to vydrží... to bych byla moc ráda.

Také Allwin odcestoval do Prahy bez problémů. Evidentně se převážení štěňat na chalupu vyplatilo a budou z nich pohodoví cestovatelé. Podle informací od nové majitelky si Allwin nemá při seznamování s velkou zahradou a domácí zvířenou čas stýskat. Zatím nejmilejším kamarádem mu prý je jezevčík a klučina už začíná reagovat na přivolání (když chce...).

Pohled druhý - Allan

Zůstal doma poslední mušketýr a podle očekávání se snaží za tři. Když jsem s ním jediným přijela na chalupu za manželem a smečkou, nijak si nestýskal a ani mámě nedal šanci hledat další děti... Od prvních chvil si hraje na velkého psa a jako jediný psí samec nepovažuje svůj věk, váhu (950 g) a výšku za nedostatečnou. Troufá si na fenky, pokouší kočky, snaží se přemoci i nás. Na druhou stranu dokáže být nepřekonatelný andílek a nejlépe mu to jde ve spánku. Je prostě celá máma.

Vzhledem k jeho věku a tomu, že zůstal sám, je nejvyšší čas začlenit ho do běžného chodu domácnosti. Vedu ho k čistotnosti, od prvního pokusu úspěšně snáší kšírky a po chvilce stávkování chodí bez problémů i na vodítku. Začíná reagovat na své jméno, střídavě úspěšně reaguje na přivolání. Ideální čas na to, aby se mu věnovali noví páníčci. Najdou se?

I když jsem nevyspalá a někdy na mne zvířena hraje "přesilovku", zdá se mi Allan tak úžasný, že po pár dalších týdnech v naší péči se s ním budu loučit jenom opravdu těžko.

Po Allroyovi a Allwinovi se mi nemá čas stýskat. Ale taky je to určitě tím, že jsem ze srdce přesvědčena, že jsou v dobrých rukách a nepřepadají mne o tom žádné pochybnosti.

Sedmý týden

Už se přiblížil mezní 50. den, kdy mohou štěňátka opustit rodnou smečku a začít dělat radost v nové rodině. Pro mne jako chovatelku je to zvláštní pocit. I přes práci se štěňaty (čím jsou větší, tím je jí víc) se raduji z každé společné chvilky a trpělivě uklízím loužičky, sbírám bobky a beru z tlamiček nedovolené "úlovky". Taky přitom vzpomínám na dobu, kdy Bettynka, Karolínka a Ladynka postupně přicházeli v tomto věku k nám domů a my se snažili z nich vychovávat rodinné kamarády do sluníčka i nepohody.

Pohled na utahanou maminu, která na každém kroku pouští chuchvalce chlupů a stejně si krásně hraje se svými potomky, je prakticky nesdělitelný, zaznamenala jsem je alespoň v pár momentkách.

Důležitým krokem do života byla první návštěva veterinární ordinace. Nejprve jsem nechala preventivně prohlédnout Ladynku, kterou mateřství na první pohled poněkud zubožilo, ale žádné strachy - její výbušnou energii ani teď nikdo nepřehlédne ani nepřeslechne. Potom štěníci postupně skládali bobříka odvahy - musím je hned v úvodu pochválit - bez velkého vyvádění. Nechali si prohlédnout tělíčko, poslechnout srdíčko, prohlédnout zuby (no, to se jim moc nezdálo...). Trpělivě snesli i povinnou injekci a nakonec byl aplikován čip. Je to věc užitečná, tak i přes trošku bolestivou aplikaci jsem neváhala a vybrala tento způsob identifikace proti mnohem drastičtějšímu tetování. I tuto proceduru zvládli docela v pohodě, jen si až na Allwina trochu kvíkli. Allwin ani nemukl. Při čekání na vyřízení "papírů" už byli zase ve své kůži a do druhého dne se probudili opět jako správné komando.

Kontrolu absolvovali kluci tento týden ještě jednou - to když se přijela podívat poradkyně chovu na kontrolu vrhu. Nejen že prohlédla štěňata, stihla pomuchlat i fenky a na závěr ještě začala pokoušet mne s úvahami o výběru vhodného otce pro příští vrh... Uvidíme.

Protože už jsou to opravdu velcí kluci (720, 880 a 840 gramů) mají stravu co nejvíce podobnou té, kterou budou baštit celý život. Granulky jim moc chutnají a konzervičky s kousky masa je přímo fascinují už při přípravě do mističky. Ještě občas sice uženou mámou a oblehnou struky, ale ona už se hodně brání jejich kousancům do bříška. Kojenecká strava (pribinák apod.) už je ani moc nebere, spíš se s chutí vrhli třeba na obyčejný tvaroh.

Že jsou velcí psi se snaží dokazovat na každém kroku při nevinné hře i vymyšlených lumpárnách. Nejvíce to ovšem předvádějí, když je musím nechat zavřené v ohrádce. Pokud se jim nechce spát, tak spustí nekonečné protesty, které dobře slyší i v protějším domě. Naštěstí máme velmi tolerantní sousedy, kteří jsou z každého setkání s fenkama nadšení a tak momentální jekoty chápou. Jako omluvenku je nechávám nahlédnout do košíku, když přenáším štěňata do nebo z auta při transportu na chalupu.

Na konci týdne nás čekala ještě jedna velká událost. Přijela se k nám podívat Hana Toulová - ta která za všechno může... Ladynka ji vyštěkala jako každého "vetřelce" bez ohledu na to, že byla jedním z Haniných opečovávaných štěňat. Nakonec se ale nechali všichni prohlédnout a pomuchlat a kluci dostali pochvalu za krásu. Že nevíte, který se jí líbil nejvíce? - stejně jako mně - Allan. Fakt se divím, že na něj nestojí fronta. Čím déle mi zůstane doma, tím větší budu mít problém ho pustit do světa...

Vše nasvědčuje tomu, že v příštím týdnu nás Allroy a Allwin opustí, ale nepochybuji, že Allan jejich role ochotně zastoupí a bude ďáblík na třetí, než se i on vydá do světa. O tom ale zase příště...

Šestý týden

Čas šíleně letí... Žádný štěněčí týden není stejný a představa, že už za dva týdny půjdou kluci do svých nových rodin je dohromady příjemná, smutná a prakticky nepředstavitelná. Pomalu už si na ten fakt zvykám a při váhání si jen teoreticky představuji, že by zůstali všichni doma a vytvořili s kočičáky demoliční komando, takže...

...jsem naopak ráda, že panička od Prahy, která si už z webu vybrala Allwina, svůj trvající zájem potvrdila i při setkání z očí do čeníšku. Navíc je jisté, že se s Allwinem (a jeho budoucími špicími parťáky Oskar Chad Stříbrný stín a Matýsek z Dražilova dvora) potkáte na výstavách a bude snaha nové majitelky pejska i uchovnit. Kdo tedy hledáte krycího malého krémáčka, dočkejte času, snad opravdu bude.

Přihlásila se i rodina, v které bude Allroy naopak první pejsek. Ani on ale nebude jedináček, protože se na něj v Prostějově těší devítiletá Lucka a pětiletý králíček Monty. Věřím, že i tam najde naše štěně nejen milující rodinu, ale zkusí si s ním páníčci i nějakou tu výstavu a možná i chov.

Zatím nezadaný zůstává Allan, který je taky povedený - jak od pohledu, tak při sledování povahy, takže věřím, že i on bude brzo dělat někomu radost. Ještě je ale čas, protože stále mají kluci nárok na mateřskou a chovatelskou péči - a já si je také chci co nejvíc užít...

Když shrnu šestý týden štěněčího života - kluci zvládli další odčervení, jejich chůze dostávala stále větší jistotu, všechny mléčné zoubky už vylezly z dásní, psí hry dostávají stále větší razanci, cestování jim nedělá problém, ani setkání s "cizíma" rukama je nijak netraumatizuje. Také v krmení se projevuje jejich samostatnost - Lady už kojí jenom občas a poté co kluci vlezli fenkám do misek a začali zkoumat jejich granule, dostávají do mističky, krom jiného, svoje pidi granulky a s chutí chroupají (a hrají si s nimi). Také už mají vlastní misku na vodu - po prvotních zkušenostech jsem musela koupit o trošku vyšší, aby se do ní při pití nepřeklápěli, ale jinak mimo ohrádku chodí i do misky dospělé zvířeny. Když jsme s nimi doma, tak dostávají omezeně-volné pole působnosti a na objevování, běhání a lumpárny mají k dispozici většinu naší obytné plochy. A na závěr týdenní rekapitulace ještě aktuální váha - 680, 840 a 780 gramů.

Pátý týden

I pátý týden už je za námi. Kluci oslavili "měsíční" narozeniny a s chutí objevovali náš svět. Běhání už jim docela jde, někdy ale mají úžasně jistou a rychlou především "zpátečku". K překážkám přistupují jako k výzvě o překonání. Pohled na štěně zaklánějící hlavinku a odhadující výšku křesla, které je nedostupné i pro Karolínu, je docela k popukání. I když - první útěk z ohrádky už má Allan úspěšně za sebou a další (útěky i bráškové) budou jistě následovat...

Hygiena se postupně přesouvá do mé režie, ale krmení ještě pořád Lady zvládá bez problémů. Já se snažím jídelníček zpetřovat různými nabídkami - ovšem s různým úspěchem. Miska však bývá zdrojem zvědavosti vždy, i když nakonec dojídá hlavně mamina (a ta by ani nečekala jen až "co zbyde"...).

Mimina už za sebou mají několikeré jemné zastřihávání špičiček drápků, občas jim cvičně pročesávám kožíšky kojeneckým kartáčkem, jízdu autem zvládají bez slintání i blinkání, rodinné návštěvy je nevyvádí z pohody... Čeká je i další odčervování a brzo také první očkování.

Že už to jsou velcí kluci naznačují i postupně se ohlašující návštěvy, nejen aktuální váha 590, 680 a 560 gramů.

Allroy je už teď evidentní trpaslík s jemnou kostrou. Protože byl úplně nejtmavší, tak prosvětlává jen zvolna, ale myslím, že v dospělém kožichu bude převážně krémový. Zatím předvádí krásnou vlkokrémovou barvu i s předepsanou kresbou, jsem na něj sama zvědavá. Povahově se zatím projevuje jen málo - je většinou pohodový, občas ale s brášky předvádí neuvěřitelné čertoviny.

Allwin stále vede a trpaslík z něj s největší pravděpodobností nebude. Za to barvu bude mít čistě krémovou zcela jistě. Jak byl na začátku největší "bojovník", tak je teď mírný medvídek, který povětšinou spí. Ale zalumpačit dovede taky.

Allan je malé "kápo". Nejčastěji vyvolává pranice a jiné lumpárny, je nejživější, už ho zajímají i různé hračky. Neohroženě bojoval i s celou papírovou roličkou od kuchyňských utěrek! Proti Allroyovi je větši vazbička, ale taky myslím, že z trpaslíků neodroste. Kožíšek mu postupně krémovatí, zatím jen zůstává lehce a pěkně prokreslená maska. Zdá se mi, že hodně podědil po Ladynce - ďábel a anděl v jednom kožichu, včetně neuvěřitelných poloh ve spánku.

Kočičákům skončil o víkendu týdenní chalupářský azyl a pod dohledem jsme je nechali zblízka seznámit s trojčaty. Kluci se seznamují neohroženě, kočičáci překvapeně a s obloukem. Ladynka je sice pozorná, ale už nereaguje přehnaným odháněním.

Čtvrtý týden

Čtvrtý týden mi díky nové práci utekl jako voda nejen symbolicky. Ale i tak je jasné, že "pokrok nezastavíš" a tak jsem si užívala se smečkou a štěníky alespoň těch pár chvil, než jsem padla do peřin. Kluci už pěkně udrželi hlavy, chůze byla stále jistější a tak jsem zkusila co řeknou na náhradní stravu.

Prvních pár kapek Tatry vyloženě nadchlo Allana. Před měsícem jsem sice někde psala, že je největší kňoura, ale od chvíle, kdy kluci ožili, je naopak ten nejrychlejší. Allwin se od misky otáčel po mámě a jejích přirozených zdrojích, Allroy chtěl raději spát. Nakonec všichni ochutnali a při další nabídce druhý den nikdo neváhal a ani na mámu nezbylo. To už se zase projevil i Allwin a vylízanou misku vymetl i kožíškem, jak hledal jestli ještě kapka není...

Kromě zájmu o novou baštu už nastaly pošťuchovačky. Iniciátorem je většinou Allan, basu s ním drží Allwin, Allroy by se nejraději tulil do spícího klubíčka, ale nakonec se nechá vyprovokovat. Tlamky po sobě chňapají, tlapky mávají, občas se někdo nečekaně překulí pryč. Během siesty si kluci navzájem pucují kožíšky. A už se taky objevily první loužičky.

Víkend, který byl mezníkem dokončeného čvtrtého týdne se vyvedl. Počasí téměř letní, takže na chalupě kluci okusili první setkání s nakrátko posekanou travičkou a pak si pospali v pelíšku ve stínu staré jabloně. Náhradní krmení akceptují docela pěkně, ani průjmem jsme to neodnesli, takže kožíšky zlehka pročesáváme jenom abychom vyčesali zbytky pribiňáčka. V dásních už se taky začínají rýsovat zoubky, brzo začne "jehličkové" období. Nedělní vážení ukázalo další přírůstky - už mají 530, 600 a 530 gramů. Nejtežší Allwin je pěkný cvalda, taky ho nejčastěji zradí rovnováha...

Třetí týden

Třetí týden by se dal charakterizovat přívlastkem "opilý". Neopíjeli jsme se my ani štěňata, ale protože vývoj prcků jde rychle dopředu, už se snaží kluci chodit a jsou úžasná motovidla. Tlapky neposlouchají, tělíčka-válečky se různě převažují, takže k vidění byly "pády" na čenich, na zadek, na boky i na záda. Ale pod heslem "vstanou noví bojovníci", zkouší to stále dál a každým dnem se zlepšují. Dokonce už dochází i na náznaky vzájemného olizování a bezzubého okusování... Máma Lady si občas dělá pauzu a začleňuje se do života ostatní smečky, ale stejně poskytuje mimískům stále stoprocentní servis - v hygieně i krmení. Jen pohled na tři už opravdu velké dravce (410, 460, 420 gramů)jak usilovně tahají mámě struky je poněkud smutný. A to jim ještě nerostou zuby! Brzo asi začneme s přikrmováním.

Druhý týden

Druhý týden proběhl ve stereotypním poklidu - máma kojila a pečovala, štěníci rostli a ostatní zvířena si vegetila po svém. Novinkou týdne bylo jen to, že v pátek začal Allwin otevírat očička, bráškové se k tomu odhodlali až v neděli. Celkově se ale více všicni hemží po pelíšku (taky už mají větší...). A začíná být legrace, jaké mají polohy ke spánku - Lady je doma "vyhlášená" svým spaním s hlavou někdy až nemožně zakloněnou nebo jinak opřenou - a ono je to asi dědičné!

Taky Jája už se chodí koukat na štěníky, ale jsme raději stále hodně ve střehu...

Allwin je od narození jasný krémáček. Allroy i Allan už začínají také postupně prosvětlávat, takže jsem docela zvědavá jestli budou krémoví nebo creme-sable. Aktuální váha je 300, 330 a 290 gramů a kluky čeká první odčervení.

__________________________________________________________________

První týden

Ladynka je podle očekávání vzorná máma. Od prvních chvil pudově pečuje o miminka, nejraději je, když jí vodu i krmení "servíruji" až pod nos, aby se nemusela ani hnout z pelíšku. První tři dny na naás dokonce vždy zavrčela, když jsme ji "násilím" odnášeli na vyvenčení. Svoji potřebu zvládla vždy naprosto bleskově a hned stála u dveří a nespokojeně pokvikovala, že pomalu odemykám a ta tři patra schodů bych taky mohla zvládnout rychleji (nemohla!).

Čtrvtý den jsem po zvažování, jestli ano nebo ne, napakovala věci do auta, naložila Karu a Betku do košíku a Lady i s klučíky jsem transportovala v osvědčené krabici od travní sekačky. Na chalupě se s námi hned přiběhli přivítat kočičáci, kterým díky sousedce nic nechybělo (...kromě nás). Rodince jsem hned vytvořila "zamřížované" bydlení a nechala ji v klidu aklimatizovat.

Lady byla hned jako doma, jen se stala bedlivou strážkyní hnízda. Během následujících pár dnů se celá smečka naučila respektovat pravidla nedotknutelnosti štěňátek. My byli stále ve střehu, Lady byla přiměřeně obezřetná, kočičáci i psí tety nebyli zbytečně zvědaví a tím maminu "nezlobili". Symbolické zamřížování jsem zrušila hned druhý den...

Do konce prvního týdne se štěňátka "propila" na váhu 190, 220 a 190 gramů. Lady spolehlivě nastavovala bříško s mléčným barem, Masírovala pupíky a pucovala mimísky od čeníšku po ocásek. Už ale taky přišla na to, že si musí odpočinout i ona a tak si procházku nebo proběhnutí po zahradě náležitě užívala. Nakonec ale vždy zase loudila o otevření dveří k "dětské komnatě".

A co hlavní hrdinové tohoto deníčku?